Stručná historie brýlí

Napsal/a Colin Asher dne 16. 3. 2026

Rádi bychom se blíže podívali na jeden z nejvýznamnějších vynálezů všech dob. Ptáte se, o co jde? No přece o brýle! Není už na čase, abychom se na chvilku zastavili a ocenili složitou historii, díky níž se brýle dostaly až k vašim očím?

Doba před vynálezem brýlí (před 13. stoletím)

Vývoj brýlí se na Východě a na Západě ubíral odlišnými cestami, ale před 13. stoletím bylo téměř nemožné najít cokoli, co by zlepšilo zrak. Jelikož se pomůcky pro zlepšení zraku, které se nosí na obličeji, objevily až po dlouhé době, nejlepší možností po několik století byly čtecí kameny. Tyto vyhlazené kusy, vyrobené z krystalických hornin nebo skla, se držely nad textem, aby zvětšovaly písmena, a širokého rozšíření se dočkaly až ve 12. století.¹

Mezi další doklady o raných vizuálních pomůckách patří často zmiňovaná anekdota o císaři Nerovi, který prý používal vyleštěný zelený smaragd k zvětšení dění v Koloseu – i když možná sloužil jen k ochraně očí před sluncem. Významný důkaz o vývoji brýlí se objevuje v Číně, kde byla zaznamenána existence slunečních brýlí s barevnými skly již v době Konfucia, kolem roku 500 př. n. l. Zejména na Východě existují důkazy o tom, že brýle proti slunečnímu oslnění, nebo jednoduše jako ozdoba, předcházely brýlím pro korekci zraku.²

Něco podobného brýlím se vyskytovalo také u Inuitů a Yupiků na Aljašce a v dalších arktických oblastech, kteří museli čelit odrazům slunečního světla od sněhu. Již nejméně od roku 1000 n. l. si arktické národy vyráběly sluneční brýle z mrožové kosti bez skel, ale s úzkými štěrbinami pro oči, které účinně blokovaly většinu odlesků od sněhu.³ Tyto krásně vyřezávané sluneční brýle byly často připevněny koženou šňůrkou,⁴ díky čemuž výrazně předběhly svou dobu, neboť jak uvidíme, při navrhování brýlí se po staletí spíše vyhýbali přímočarým způsobům upevnění.

Rané brýle (13.–15. století)

První korekční brýle se často datují do druhé poloviny 13. století v Itálii, ačkoli v Číně se mohly objevit ještě dříve. Na ostrově Murano nedaleko Benátek se nacházely tajné, špičkové sklářské dílny, které vyráběly první brýlové čočky v Evropě.⁵

Ve 14. století si brýle postupně získaly oblibu mezi mnichy, kteří je používali ke čtení a přepisování. Tyto rané brýle však měly vždy konvexní čočky, které pomáhaly zvětšovat obraz při pohledu zblízka, nikoli na dálku. Díky rozmachu knihtisku v 50. letech 15. století vedla nová masová výroba čtecího materiálu k prudkému nárůstu výroby brýlí.

K dokonalému designu však bylo ještě daleko. Mezi různými pokusy nám historie přinesla pince-nez, ten slavný dandyovský doplněk určený k uchycení na nos; ruční lorňony, společenský doplněk určený k módnímu, ležérnímu používání; a monokl, tu historicky evokativní jedinou čočku, kterou si člověk držel v očním důlku pouhou silou vůle. Je zřejmé, že design brýlí se v průběhu staletí měnil, často s komickými výsledky, které musely snášet i mnohé jiné nezapomenutelné vynálezy, jako například jízdní kolo.

A glasses timeline with a monocle, pince-nez, and lorgnettes

Pokroky v oblasti čoček a obrub (16.–19. století)

Pokud jde o vidění na dálku a jeho chápání, je třeba připisovat německému astronomovi a univerzálnímu učenci Johannesovi Keplerovi zásluhu za to, že v roce 1604 poprvé písemně vysvětlil, proč konvexní a konkávní čočky přinášejí odlišné optické výsledky, což vedlo k rozmachu čoček pro vidění na dálku.⁶ V západním světě, a zejména v bohatších vrstvách společnosti, se však dokonalé spojení obrouček a čoček teprve mělo ujmout.

Proč se společnost tak dlouho spokojovala s brýlemi, které bylo nutné držet na místě rukou, nebo které držely na obličeji jen velmi nejistě? O důvodech, proč uplynula celá staletí, než se objevil klasický design brýlí – dvě stranice táhnoucí se podél hlavy –, se příliš často nemluví.

Jedním z vysvětlení může být nepohodlí při nošení brýlí pod obrovskými umělými parukami, které se v té době nosily a které údajně těsně svíraly hlavu. Historický kontext také naznačuje stigma spojené s vzhledem brýlí – změnou lidské tváře – což naznačuje, že ti, kteří je potřebovali, je elegantně sundávali v okamžiku, kdy již nebyly potřeba. To by vysvětlovalo oživení popularity pince-nez a monoklu ve viktoriánské éře, dlouho poté, co byly zavedeny řádné brýle.⁷ Naopak v Číně byly brýle v průběhu dějin spíše symbolem důstojnosti a častěji se nosily přivázané šňůrkou.⁸

Na pomoc Evropě přišel podnikavý Edward Scarlett. V těch vzácných chvílích, kdy se někdo zastaví, aby ocenil zásluhy za záchranu designu brýlí na Západě, se obvykle uznání dostává právě panu Scarlettovi, který se v roce 1727 ve svém londýnském obchodě konečně rozhodl vyrábět brýle, které se daly nosit – s dvěma ocelovými stranicemi spojenými panty, které se ovíjely kolem hlavy a brýle tak držely na místě.⁹ Vzhledem k tomu, co Scarlett udělal pro design brýlí, by měl být určitě mnohem známější.

Jelikož však Edward Scarlett nepřispěl k utváření základů americké demokracie, zůstává obvykle ve stínu otce zakladatele Spojených států Benjamina Franklina, který se těší podobnému postavení jako symbol vývoje brýlí. Franklin je často považován za vynálezce bifokálních brýlí z roku 1784, kdy popsal, jak nechal své čočky na čtení a na dálku rozříznout na polovinu a spojit dohromady. Stejně jako u mnoha legendárních přisuzování autorství vynálezů, i zde někteří zpochybňují jeho přesnost. Je sice možné, že Franklin nebyl jediným, kdo přišel s tímto nápadem,¹⁰ pravda může být ještě podivnější, než se obecně ví, neboť existují také důkazy o tom, že Franklin hovořil o bifokálních brýlích již v roce 1724 – tedy asi padesát let před údajným rokem jejich vynálezu.¹¹ Franklin pak po celý život hrdě nosil bifokální brýle a s radostí nechal tento vynález rozšířit ve společnosti, aniž by z toho měl osobní prospěch.

Korekce astigmatismu přišla později v roce 1801 zásluhou Thomase Younga, který jako první popsal tuto vadu. Young vyrobil mírně válcovité čočky, které měly korigovat zkreslení, a předpisy na brýle obsahují dodnes kolonku pro korekci astigmatismu.¹²

Modernizace brýlí (20. století a dále)

Ve 20. století se začaly používat nové syntetické materiály na výrobu brýlových obrub a objevilo se mnoho různých stylů, jako například pilotky a cat eye které jsou i v dnešní době stále oblíbené.

Bifokální modely se vyvíjely také v 50. letech 20. století, kdy se na trhu objevily progresivní čočky, které překonaly omezení bifokálních čoček s oddělenými zónami a přinesly plynulejší přechod mezi zónami.

Dnes se brýle neustále vyvíjejí, a to jak po stránce designu, tak i funkčnosti.

Vezměte si například brýle blokující modré světlo, která se přizpůsobila tomu, jak lidé používají digitální obrazovky. Je těžké uvěřit, že po 800 stoletích se technologie brýlí stále vyvíjí a přináší nám nové věci, které můžeme ocenit.

Zdroje

^{1. Rosenthal, William J. M.D. (1996). Spectacles and Other Vision Aids: A History and Guide to Collecting. Norman Publishing. p. 230}

^{2. Rosenthal 1996, p. 26}

^{3. Rosenthal 1996, p. 278}

^{4. Smithsonian, These Snow Goggles Demonstrate Thousands of Years...}

^{5. Original Murano Glass Furnace & Showroom, The History of Murano Glass...}

^{6. University of Reading Special Collections, Johannes Kepler – Astronomiae Pars Optica}

^{7. Rosenthal 1996, p. 231}

^{8. Rosenthal 1996, p. 65-66}

^{9. Ed Scarlett, Inventor of the Spectacle Frame}

^{10. The College of Optometrists, The Inventor of Bifocals?}

^{11. The National Library of Medicine, The invention and early manufacture of bifocals}